Zprávy

Drazí dobrovolníci a podporovatelé salesiánských misií, posílám další zprávu o mém působení v Golaghátu. Poslední dny zažívám něco, čemu jsem během prvních měsíců v Indii naprosto odvykl, a to zimu. I v našem nížinatém Assámu už musím chodit ve svetru, na noc se přikrývám dvěma dekami a sprchování pod studenou vodou se stalo zkouškou odvahy. S českou zimou se to ale samozřejmě srovnávat nedá.

Milí přátelé, zdravíme vás opět ze Staré Zagory! Tentokrát jsme spojily své dobrovolnické síly a píšem dopis za obě dvě „zagorky“.

Jambo z Konga opět! S koncem listopadu posílám už třetí (mailovou) vlaštovku do své rodné země, kterou většina našich děti tady v Bakanja na mapě světa nenajde ani s vypětim všech sil (popravdě, problém jim často dělá i Kongo samotné), ale jejíž obyvatelé tu znají a mají rádi téměř všichni – to všechno díky dobrému jménu, které tady naší malé zemi vytvořily všechny předcházející dobrovolnice.

V Zimbabwe je stále vysoká nezaměstnanost, nízké platy (kolem 200 USD, někdy jen 120 USD) a ceny srovnatelné s evropskými. Studenti jsou často ze socialně slabších poměrů, neplatí včas školné a my bez vnější pomoci nejsme schopni zaplatit naše učitele. Rád touto cestou děkuji všem dobrým lidem za podporu našeho díla, za modlitby a oběti, i všem štědrým darcům.

Zdravim vsechny podruhe z Konga ! Pisu opet bez hacku a carek, a vypada to, ze to tak zustane az do konce meho pobytu tady. Muj notebook se totiz rozhodl vypovedet sluzbu hned po prijezdu, a tak jsem zustala bez nej (uprimne, zas tak moc mi nechybi) a tudiz i bez ceske klavesnice. No co uz :)

Zdravejte!! Skončil nám říjen a s tím i první měsíc mé dobrovolné služby v Bulharsku ve Staré Zagoře. První měsíc se tu prý nazývá "meden mesiac". Nedokážu říct, jestli mi to připadá dlouho, nebo krátko, čas tady hrozně letí a přitom je hodně intenzivně naplněný.

Přátelé, kamarádi a všichni ostatní! Zdravím vás téměř přesně po měsíci od příjezdu do Staré Zagory. Je to teprve pár dní, co se letní počasí, kdy jsme chodili v tričkách, začalo pomalu měnit v chladivý podzim. Stará Zagora je panelákové město s pravoúhlými ulicemi, jinak poměrně dost zelené a sympatické. Kostely jsou tu pravoslavné, západních katolíků je tu pomálu.

Zdravím všechny příznivce salesiánských misií! Máme teď velmi přijemné počasí, takže mi ani nepřijde, že začal listopad a že už jsem v Golaghatu víc než tři měsíce. Za poslední dva týdny jen jednou krátce pršelo, přes den dosahují teploty tak 25-30°, jen v noci bývá už podstatně chladněji než v srpnu, dejme tomu 15°C. Závidíte?

Milí přátelé, po dvou měsících se zase ozývám z Golaghatu v SV Indii. Zatímco na začátku svého pobytu jsem se především snažil rychle tu zapadnout a začít být co nejvíc užitečný, teď se snažím trochu se ve svém pracovním nasazení mírnit a přiblížit se tak indickému tempu a taky blíže poznávat místní lidi. Do školy tedy jezdím pomaleji, abych stačil odpovídat na pozdravy “Good morning, sir!” studentů, co jedou na kolech proti mně do jiných škol. Mimochodem, několik vesnických dětí na mě volá “Bye, Miss,” a já je to rozhodně nebudu přeučovat – je to příjemná památka na holky, které tu působily před dvěma lety.

Jambo! – Ahoj! Zdravim vsechny poprve z Lubumbashi. Po dvou a pul tydnech stravenych tady v Bakanja Centre jsem nasla trochu casu, abych vam napsala, jak se tu mame. V poradku jsem dorazila a ted jsem tady, zvykam si a i kdyz je to teprve zacatek a spoustu veci me jeste ceka, moc se mi tu libi!

„Ve škole většina z nich propadá hned z několika předmětů, což v indických školách zas tolik nevadí, nemusí opakovat ročník. V mnohém by však mohli být naším dětem vzorem. Každé odpoledne si u mě například půjčují Pexeso a Člověče nezlob se, a dosud žádnou figurku ani kartičku neztratili,“ píše Jirka Záleský ve svém prvním dopise z farnosti Golaghat z Indie.

Markéty srdce zůstalo po ročním dobrovolnickém pobytu v DR Kongo v Africe. O tom, jak se tam v tomto roce vrátila na prázdniny, si přečtěte v jejím dopise.

Tak jsem zase ve skluzu, ale to vás asi nepřekvapuje. Jak se máte? Já si tu nějak začínám zvykat. To není úplně dobré znamení, tak je vlastně trochu dobře, že za necelý měsíc musím odjet.  Protože už teď si nedovedu představit loučení…

Jak se v salesiánském středisku Hwange slavil den Svaté rodiny, tentokrát v angličtině.

„Prosím tě, některé naše děti neví ani jak se jmenují, natožpak jakého jsou vyznání,“ konstatoval ředitel golaghatské komunity otec Anthony… Čtěte ve čtvrtém dopise Cyrila Vojtěška z Indie.