KONGO - Alžběta Žáková - Naposledy z Konga: C’EST LA VIE

Mili pratele,

tak tedy, abychom si to shrnuli, poustim se do psani meho posledniho konzskeho dopisu. Predevcirem jsem se vratila do Cech a ted jsem tu a snazim se si zvyknout..

Muj posledni mesic v Bakanja byl nabity po vsech strankach. Cekaly me tri naplnene tydny ‘’primestskym taborem’’ Plaine des Jeux, behem kterych jsem se stala sefkou materialu a clenkou skupiny Cervenych baretu – nevim, co z toho byla vetsi vyzva:), byvala dobrovolnice Iveta, ktera se po roce na nekolik tydnu vratila do Bakanja, salesianske vecne sliby a knezske sveceni s petihodinovou msi, vikendovy vylet k jezeru do Kolwezi, posledni navstevy vezeni, (ne)stihani vseho, co bylo pred odjezdem treba udelat, kluci, kteri byli na konci hodnejsi nez kdy driv a posledni den se mi podarilo vybrat vsechny brusle za minutu a pul(!), a dva probrecene dny louceni..ale o tom uz psat nechci. To treba nekdy osobne.

Uprimne receno, nechtelo se mi vracet. Nebo spis vratit se mi chtelo, ale nechtelo se mi odjet. Bylo to asi zatim nejtezsi louceni v zivote, zvlast proto, ze netusim, jestli se mi nekdy jeste postesti se tam vratit. Budou mi chybet neuveritelne prihody, ktere tu byly na dennim poradku a kterym bych pred odjezdem verila jen tezko, moje Kongem pochroumana francouzstina, kricici lidi na ulici a troubici taxibusy. Nakonec i ta vecna zpozdeni a smlouvani na trhu..ale hlavne lidi. Navzdycky mi zustane v pameti Lofo, ktery chtel neustale vysvetlovat slovicka z francouzskeho argotu uzivaneho v rapovych pisnickach, ceskou hymnu zpivajici Amada, expert Barthelemy, ktery misto Je vous salue Marie, pleine de grace nadsene recitoval Je vous salue, Marie, pleine de glace, maly Joseph v akrobatickem oblecku s cepeckem tancujici uprostred kuchyne, druhak Fiston podrezavajici s kamennym vyrazem slepici, Moise, ktery si ke mne chodil nabijet mobil i trikrat denne, Sammy, ktery pral obleceni mladsim, Danny, ktery na jakoukoliv otazku odpovidal Oui, ça va!, Gershom, ktereho jsem mela tak rada a ktery utekl, Gloire, ktereho jsem prvni mesice mela plny zuby a nakonec se stal jednim z nejuzasnejsich kluku, ktere jsem tu potkala, fotbalista Valt se svou ceskou vetou Dej mi pusu, Jerome, ktery me kazdy den zdravil Dobre rano, cernosko, jak se mas ?, Patient s odstalyma usima a nikdy nemizejicim usmevem od ucha k uchu, tanecni mistr Jules, ktery me ucil reggae a chtel, abych mu rikala hrdino, a jeho nerozlucne ‘’dvojce’’ Jetro, ktereho nastesti nevyhnali ani pres jeho drogove afery, moji nejnadanejsi zacci, bratri Lenge a Yamba, a jejich malicky braska Jean-Luc, Kelly, ktery se cely rok ucil tancovat valcik, muj ochrance Tresor, ‘’muntu ya nguvu’’ (silny muz), Badimo, velky kluk s detskou dusi, ktery mi rikal Plysaku, bratri Roger a Victoire, kteri meli v mem pokoji vic veci nez ja sama (vcetne starych zatek od piva, vypsanych propisek a susenych brouku), Patient, ktery slozil sve oblibene puzzle s hasicema behem roku snad padesatkrat, a dalsi a dalsi a dalsi..a nejen deti, samozrejme. I dospeli mi budou chybet, moc. Ale - c’est la vie..treba jednou..

Je toho nespocetne, co jsem tady dostala. Pratelstvi, trpelivost a toleranci, naucit se mit rad bez podminek, zazit viru zdejsich deti, videt tezkou realitu a presto mit neuhasinajici nadeji..Snad jsem tu i neco nechala. Co je nejdulezitejsi – nikdy za celou tu dobu tady jsem neztratila pocit velkeho smyslu prace, kterou jsem delala (ackoliv to obcas nebyla prace, ale spis byti s klukama), a celeho tohohle salesianskeho dila, jehoz jsem se stala soucasti. Protoze vzdelani a dobre vzory je to, co zdejsim klukum pomuze, aby pak nemuseli cely zivot palit drevene uhli nebo prodavat drobnosti na trhu a nasli si praci a meli dobry zivot.

I kdyz je navrat strasne moc tezky, jsem vdecna, ze jsem tenhle rok mohla prozit. A i kdyz to nebylo porad jednoduchy, stalo to za to a prala bych to kazdemu. Dekuju vsem, co jste na me mysleli, rodine a pratelum a darcum a ctenarum mych dopisu. Za vsechnu podporu. Ted uz dopisy nebudou, tutaonana! (to znamena Uvidime se – uz po trech dnech mi ta svahilstina chybi!)

Mejte se krasne a jeste jednou velke Aksanti – Dekuju !

Alzbeta