Koronavirus u dveří Bakanja ville

V současné době se nacházíme uprostřed krize s neznámým výsledkem. Pravděpodobně zasáhne také nás v Lubumbashi (město má 1,5 milionu obyvatel), vše se zde zpomaluje. To nám přináší příležitost se alespoň částečně připravit. Kvůli špatné situaci ve zdravotnictví v celé DR Kongo a zvláště pak u nás v Lubumbashi hrozí, že se šíření Covid- 19 stane skutečnou katastrofou. Očekává se přibližně 1 milion lidí, kteří tuto pandemii nepřežijí. A k tom všemu Afrika by nebyla Afrikou bez svých čajodějnických tradic, které hledají pachatele a původce nemoci po svém způsobu a velmi to komplikuje osvětu obyvatelstva o této nemoci.

Představte si situaci místních obyvatel: vláda oznámila zákaz vycházení, ale jak mají rodiny zajistit jídlo pro své děti? Za normálních okolností si rodiny přes den vydělávají prodejem ovoce nebo kukuřičných klasů na ulici a za utržené peníze nakoupí jídlo pro svoji rodinu. To při zákazu vycházení není možné. A to je jen jeden případ z mnoha.

Minulý týden jsme měli možnost zažít uzavřené Lubumbashi. Po příletu letadla z Kinshasy se dvěma pravděpodobně nakaženými pasažéry nařídil guvernér úplné zavření města na dva dny, aby mohli najít ostatní cestující (celkem se jednalo o 75 osob). Podle oficiálních médií to byl nakonec falešný poplach, ale tato situace nám nastínila, jak to bude vypadat, pokud opravdu dojde k uzavření města na delší období. Zvláště pro mladé lidi, s kterými pracujeme a jejichž jediná možnost obživy je žebrání, bude situace kritická.

Vláda dosud podnikla následující kroky:

– zřídila „karanténní nemocnici“ na letišti, která je zbudovaná v bývalých ubytovnách pro dělníky. Prostory zatím ale nejsou ale ve zcela vyhovujícím stavu pro příjem nakažených osob.

– Zrušila všechny vnitrostátní lety do Kinshasy. Tím chce zabránit přenosu nemoci do dalších provincií. V Kinshase je zatím nejvíce případů onemocnění, ale pouze 60 dýchacích přístrojů, které nemocným pomáhají. Jak jsou na tom s dýchacími přístroji další města není známo, pravděpodobně ale bude jejich počet menší.

V této těžké době jsou nám povzbuzením zkušenosti, které jsme získali při boji s vysoce nakažlivou Ebolou. Naše naděje také zakládáme na výzkumu, který poukazuje na to, že některé kombinace léčiv by mohli na nemoc působit dobře.

Soustředíme se na zvyšování povědomí o přenosu nemoci a o předcházení nakažení, abychom ochránili jak děti a dospívající, tak naše pedagogy a zaměstnance.

Bakanja Ville

Děti a mladé lidi, kteří v současné době pobývají v Bakanja-Ville, vedeme k dodržování základních hygienických opatření: před jídlem si pravidelně a povinně umývají ruce chlorovanou vodou a udržují mezi sebou vzdálenost. Je to pro ně velká změna, zejména omezení vzájemného kontaktu, protože Konžané jsou zvyklí si často podávat ruce. Rozhodli jsme se proto zábavně představit tato opatření a navrhli jsme dětem nový způsob, jak se navzájem pozdravit – nohama nebo lokty. Skvělá zábava! Obě dobrovolnice centra šijí dětem i pedagogům roušky. Jsme si vědomi toho, že roušky nemohou zabránit přenosu viru, ale našim dětem to dennodenně připomíná přítomnost viru a nebezpečí nakažení.

Posledním opatřením je denní úklid centra. Různé místnosti (jídelna, ložnice, obchůdek atd.) jsou každý den dezinfikovány roztokem chlóru!

Situace mladých lidí, kteří žijí na ulici

Momentálně jsou tou nejzranitelnější skupinou. V současné době nemohou navštěvovat centrum, aby neohrozili ostatní mladé, pedagogy a sociální pracovníky.

Jsme s nimi ale stále v kontaktu a pravidelně za nimi vyjíždíme se sociální ambulancí: snažíme se je upozorňovat na nebezpečí, která jim na ulici hrozí. S každou skupinou, na kterou narazíme, probereme situaci a chceme, aby si zapamatovali vše, na co mají dbát, aby byli v bezpečí. Také je informujeme, do jaké nemocnice mají zajít na vyšetření v případě, že budou mít příznaky onemocnění.

Přemýšleli jsme také o tom, jak těmto mladým lidem pomoci, dojde-li v Lubumbashi k omezení pohybu a situace se zhorší. Plánujeme rozdávat mýdlo a potraviny.  Abychom mohli tuto pomoc realizovat, snažíme se informovat místní obyvatele a podniky a navázat s nimi spolupráci. Prosíme je jak o finanční, tak o materiální pomoc (potraviny, ochranné pomůcky pro lidi, kteří budou pomoc distribuovat).

Naším cílem je také spolupráce s UNICEF a zástupci z Ministerstva sociálních věcí. Zatím nám ale neodpovídají. I přes to všechno se nevzdáváme!

A nebyli bychom salesiáni, kdybychom nepamatovali na to, jak jednal Don Bosco během epidemie cholery. Jeho chlapci prokázali velkou odvahu, když vyráželi do ulic a pomáhali nemocným. Žádný z nich se nenakazil. Chceme následovat jeho příklad a doufáme, že naše víra je dostatečně silná, aby prošla touto zkouškou.

Děkuji všem, kteří nás povzbuzují a jsou s námi.

Věříme a jdeme dál

P. Eric Meert