Naděje pro děti ulice z konžského Lubumbashi

Drazí přátelé,

Uplynul další rok a rádi bychom vám napsali pár novinek z našeho centra v Kongu. Na celém světě se ve všech zprávách mluví pouze o koronaviru. Když jsem před několika měsíci slyšel zprávy ze světa, přemýšlel jsem, jak se konžské zdravotnictví postaví k této epidemii.

Ministerstvo sociálních věcí nás požádalo, abychom zavřeli naše střediska, externí zaměstnanci museli zůstat doma. Veškerá výuka byla „paralyzována“, protože u nás nemůže probíhat distanční vzdělávání. Stát se pokoušel organizovat vzdělávací kurzy pomocí rozhlasu, ale jen velmi málo rodin má doma rádio a navíc mimo velká města není možné zachytit signál.

U nás jsme díky pomoci mnoha lidí byli schopní přijmout preventivní opatření ve všech našich centrech. Mladé lidi jsme pravidelně školili o nebezpečí koronaviru. Ve většině našich center jsme pokračovali ve výuce francouzštiny a aritmetiky, aby žáci nemuseli po otevření škol moc učiva dohánět. Několik lidí začalo šít roušky. Ve všech centrech byly instalovány rozprašovače s dezinfekcí. Nejtěžším úkolem bylo přesvědčit mladé lidi o nebezpečnosti viru. Zpočátku jsme měli dojem, že některé úřady nebezpečí podcenili, protože letecká i vlaková doprava nebyla omezena, a tak se vir mohl rozšířit do všech oblastí. Lidé na ulicích začali mluvit o „viru bohatých“, protože jen ti si mohou dovolit cestovat.

Pracovníci Bakanja Ville nadále pomáhali lidem žijícím na ulici. Vzhledem k tomu, že jsme jim nemohli otevřít své brány a pozvat je k nám, aby se umyli, šli jsme přímo k nim. Vytvořili jsme seznam míst, ve kterých měli mladí lidé možnost pravidelně se umýt. Byla to místa u potoků a řek, kde je často voda velmi znečištěná. Dvakrát týdně se sociální pracovníci setkávali s mladými a vysvětlovali nebezpečí koronaviru. Při těchto setkání jsme rozdávali balíčky s vodou, sušeným mlékem, cukrem, sušenkami, mýdlem a pracím práškem. Rozdali jsme jich na 8 000. Pokaždé když jsme se viděli, byli mladí lidé nadšení a ptali se nás, kdy virus zmizí a kdy se jim otevřou dveře Bakanja Ville.

Lékařům a zdravotním sestrám, kteří nám dobrovolně několik hodin denně během svého volna pomáhali s péčí o mladé lidi, úřady tuto pomoc zakázali. Mladí lidé byli označeni jako velmi početná a „nebezpečná“ skupina. Podařilo se nám najít malou ošetřovnu, jejíž lékař byl ochoten nám s péčí o mladé lidi pomoci. Léky a obvyklé ošetření nám poskytuje zdarma, ostatní výdaje musíme zvládnout uhradit my. Jeho ochota je pro nás velkou pomocí.

Když se 17. června uvolnila opatření, přizpůsobili jsme tomu také náš provoz. Mladí lidé do 17 let mohli přijít a umýt se. Ti, kteří chtěli zůstat, mohli. Každý den jsme jim měřili teplotu. O měsíc později mohli do střediska přijít i starší a byli za to velmi vděční. Někteří z nich měli za sebou pobyt ve vězení. Obvykle za drobné přestupky a bez dalšího soudu byli po několika měsících propuštění. Ovšem pro jejich zdraví měl pobyt ve vězení katastrofické dopady. Často se nakazili syfilisem, byli zavšivení, nebo měli svrab. Jsou proto vděční, že se mají kde umýt a mohou zahájit léčbu.

Několik mladých dívek otěhotnělo, a tak se s nimi pokoušíme najít nejlepší řešení jejich situace. Sestry i lékaři mají stále plné ruce práci s různými nemocemi a infekcemi.

I když je Covid 19 v zemi stále přítomen, nikdo z našich dětí ani zaměstnanců nebyl nakažen. Děkujeme touto cestou mnoha lidem, kteří nám pomohli. Dostali jsme spoustu ochranných a podpůrných prostředků: roušky, dezinfekci, mýdlo, pitnou vodu, mléko, sušenky. Stále zůstáváme ostražití a situaci sledujeme.

Nová výzva: Magone

Další skvělou zprávou je, že od 15. září již nejsem zodpovědný za Bakanja Ville. Provinciál uznal, že 20 let služby je dost. Rád bych v díle pokračoval, stále je toho tolik na práci. Nyní jsem poslán do střediska Magone. Je to centrum, kde se děti z ulice mohou naučit řemeslu. Jsem rád, že mohu pomoci v sociální integraci místním žákům. Školní rok jsme zahájili sice o něco později, ale pracujeme se 180 chlapci a jednou dívkou, která požádala, zda by mohla absolvovat obor stavebnictví.

Náš papež František napsal encykliku o bratrství, ve které mě zaujalo několik slov: VÍTEJTE, CHRAŇTE, STIMULUJTE, INTEGRUJTE. Jedná se o aktivity, které jsou součástí naší každodenní práce. Tento text nás povzbuzuje a je nám výzvou, abychom se mladým lidem ještě více přiblížili a otevřeli. Právě pro ně Don Bosco vytvořil svoji kongregaci.

Díky vám můžeme pokračovat v jeho díle.

Rok se chýlí ke konci, byl to velmi zvláštní rok, na který nikdo brzy nezapomene. Navzdory utrpení po celé planetě došlo také k velkým věcem. Vydržme to. To je to, co vám chci popřát do konce tohoto roku a do začátku nového roku. Pojďme čerpat sílu ze všech skvělých věcí, které se za poslední rok staly.

Upřímné a vděčné pozdravy

Eric Meert SDB