KONGO - Alžběta Žáková se hlásí pošesté z Konga

ZOOLOGICKA A DALSI VESELE PRIHODY

Mili znami i neznami, doma i ve svete, poseste pisu z Konga, abych se s vami podelila o cast toho, co mi tady prinasi dobrovolna sluzba (a co snad prinasim taky ja tady:)). On ten unor byl nejaky kratky..ale jak se prekulila polovina (a to jsem se jeste rozhodla svuj pobyt o mesic prodlouzit), tak uz clovek nejak vubec nema pocit, ze je na vsechno jeste dost casu. Protoze neni:)

Co vsechno jsme stihli..prave ted jsem na navsteve u sester salesianek v jejich komunite asi deset kilometru za mestem, kam jsem se vydala nacerpat sily po pul roce stravenem v Bakanja, behem nehoz jsem vicemene nemela ani den poradneho volna. Tak si to dost uzivam, mam cele dva dny pro sebe a cas popovidat si se sestrami, ktere jsou prece jenom jine nez nasi kluci i nez nasi salesiani:) A proste jen to, ze nejsem v Bakanja, uplne leci vsechny ty zalezitosti, ktery nejdou tak, jak bych si predstavovala. Ale je fakt, ze jsem behem unora mela i nekolik prilezitosti videt se s dalsimi dobrovolniky, se kterymi si clovek proste dobre popovida jenom proto, ze jednak maji nasi evropskou kulturu, a jednak proto, ze sdilime podobnou dobrovolnickou zkusenost. Kluci jsou desne zarlivi a pokazdy, kdyz vypadnu z Bakanja treba jen na dve hodiny, tak mi to pak davaji najevo a je tezky je presvedcit, ze je to jen prostredek jakesi dusevni hygieny a ze jsem opravdu nemela schuzku se svym utajovanym manzelem:)

No ale k tomu dulezitemu. Co tedy ti nasi pani kluci provadeli behem celeho mesice? Co se tyka skoly, absolvovali testy poloviny druheho trimestru, tak vetsina mych ''studentu'' mi udelala radost, jelikoz nepropadli. Je znat, ze od zacatku roku udelali pokrok. Uspech se tady pocita na procenta bodu ze vsech predmetu dohromady, takze kdyz jste mizerni poctari, muzete to dohnat ve francouzstine nebo naopak, a tak dale. Jednim z hodnocenych ''predmetu'' je treba i manualni prace, to my u nas nezname..a tak jsou tu kluci, kteri maji vic nez 90%, ale taky takovi, co maji treba 8 nebo 12%..to jsou casto ti, co se radi ulejvaji, a kdyz pak jednou do skoly prijdou, jsou poslani, aby privedli rodice kvuli prilisnym absencim. A tak absence pokracujou. Stejne tak kdyz prijdou pozde nebo vyrusujou, bud je ucitel vyhodi hned a nebo misto posledni hodiny pracujou. A pak jim chybi latka a navic je to moc nestve, spoustu z nich radsi seka travu nez pocita priklady a casuje francouzska slovesa..to uz je tak, system dle meho ne uplne stastny.

Krome skoly ale byly i dalsi veci, castokrat i zajimavejsi:) Poprve za tu dobu, co tu jsem, se mi stalo, ze jeden kluk, co mi ukradnul nejake drobnosti z knihovny, aniz by o tom vedela, po par minutach prisel, cely nervozni se priznal, omluvil a vsechno vratil, a ze pry jestli mu to fakt odpustim a budem dal kamaradi. Tak to bylo strasne mily. V knihovne ted leti vyrabeni snehovych vlocek vystrihanych z papiru, ackoliv kluci snih nikdy nevideli, nejvytizenejsi knihou se stala encyklopedie fotbalu a oblibenym tematem lidske telo, jelikoz mame na zdi novy velky plakat. Tenisovych micku je min a min a ve chvili, kdy kluci zacali hrat s prazdnou pullitrovou PETflaskou, jsem usoudila, ze je asi fakt cas koupit dalsi:) Kdyz ony ty micky hrozne rychle mizi a uhlidat je je temer nemozny..a nejen micky - jedno odpoledne jsem sledovala jednoho velkeho kluka sedet nekolik hodin na lavicce pred domem. Kdyz jsem mu posleze polozila otazku, na co ceka, zjistila jsem, ze vypral a vycistil svoje kopacky, vylezl na strechu, nechal je tam susit a ted je hlida, aby nezmizely:)

Kluci, ktere loni Iveta ucila hrat na kytaru, ted uci ostatni, a vecer pred vecernim sluvkem je to vzdycky akce, jeden hraje na kytaru, druhy zpiva, treti to doprovazi rytmickym bubnovanim dvema klaciky na stary destnik a ostatni tancujou a je to paradni, obcas se dokonce i pridam:).

Oblibenou cinnosti se taky stalo dezinfikovani a zalepovani nejruznejsich zraneni a ''zraneni'', pripadne jenom lepeni naplasti na celo pred zapasem, aby hosi vypadali vic cool - castecne je to urcite taky proto, ze jsou jen radi, kdyz se o ne nekdo stara, me to bavi a moje lekarnicka aspon nezahali.

No hromada veci..skoro lituju, ze jsem si nezacala psat seznam hlasek tech nasich expertu. Posledni dobou, vzdycky kdyz zadoni o bonbony, bavlnky, jehly, nafukovaci balonky nebo chteji fotit nebo prohlizet fotky, a ja reknu, ze ted to nejde, nasleduje otazka: Jses si jista, ze si chces zahravat s moji osobnosti? :) Vsak oni si zahravaji taky..tak je to vzajemny:)

Osobnosti jsou to kazdopadne velky. Jak by ne! Den po dni poznavam jejich pribehy, ktere jsou casto neuveritelne. A protoze jsem dostala par mailu s otazkou, jak se do Bakanja ti kluci dostavaji a co s nima bylo predtim, pokusim se to trochu vysvetlit. Jak uz jsem psala, vsichni kluci, co jsou ted u nas v Bakanja Centre, museli byt nejprve prijati v Bakanja Ville v centru mesta. To neni internat, ale prijimaci stredisko pro kluky, kteri se ocitli na ulici. Najdete tam kluky od petiletych az po dospele. Protoze prezit na ulici neni nic lehkeho, mohou tam prijit, umyt se, vyprat si nebo uvarit ze svych surovin. A pokud se rozhodnou, ze uz na ulici byt nechteji a chteli by se vratit do skoly a do normalniho zivota a zaroven se tamejsim socialnim pracovnikum nepodari vratit dite do rodiny, tak zacnou v Bakanja Ville prespavat a pak kazdy den dojizdet do skoly v Bakanja Centre. A kdyz se vsechno ustali a usoudi se, ze je cas presunout ho na internat, tak prijde k nam. A dulezita otazka - jak se dostanou na ulici, aby se nastartoval tenhle proces? Kazdy z kluku ma svuj vlastni pribeh, samozrejme. Casto se opakuje fenomen carodejnictvi - v rodine se stane neco spatneho nebo se prestane darit, pripadne je dite necim specialni (treba neslysici nebo prilis male) a tak je obvineno z carodejnictvi a vyhnano z domu. Nebo jeden z rodicu umre a ten druhy se znovu ozeni nebo vda, a deti si s novym rodicem nerozumi a jedinym resenim pro ne je utek na ulici. Pripadne je rodina proste jen tak chuda, ze nezvlada starost o vsechny deti. Spoustu z nasich kluku tak rodice ma, a treba je i chodi navstevovat, ale zustat tam nemuzou nebo nechteji. Ale je tu treba i jeden maly chlapecek, ktereho nasli na lubumbashskem letisti - jeho mama s nim priletela z Kinshasy, sestilete decko nechala na letisti a odletela dal nekam do Zambie..proc, to nikdo nevi. Nastesti ten clovek, co ho nasel, znal Bakanja a tak ho sem privedl. Jineho kluka se nas socialni pracovnik pokusil vratit do rodiny, ze ktere utekl. Ale jeho mama rekla socialnimu pracovnikovi, ze to uz neni jeji dite a at si ho nechame v Bakanja, ale ze ona ho nechce, protoze je moc problematicky a ze jestli ji ho tam necha, hned zitra ho zas vyzene. Otazkou je, jestli problematicke dite je pricina nebo dusledek toho, co se v rodine deje..

Takovych pribehu je tu rada. Muzeme se jen snazit pochopit vsechno, co si ti kluci nesou s sebou..ale ted uz zpatky k aktualnimu deni. Dalsi velkou akci mesice byla navsteva zdejsi ZOO. Ano, i v Africe existuji ZOO. Ano, i tady jsou kluci, co v zivote nevideli lva, pokud v ZOO jeste nebyli. A protoze me o to prosi v zasade od meho prijezdu, tak jsme teda vyrazili. Opet nedilnym zazitkem teto operace byla doprava. Predem byl domluveny taxibus z Magone, vedlejsiho centra. Vecer pred planovanou navstevou nekdo jen tak prohodil, ze taxibus je rozbity a do Magone ho museli dotlacit. Co ted. Druhy den rano jsem byla ujistena, ze do 11 to bude zcela jiste opraveny. No co naplat, jedenact zdejsi casomiry, vyrazili jsme neco po pul druhe odpoledne. I to byl vlastne zazrak:) V poradku jsme nadvakrat dopravili vsech 50 kluku do ZOO, kde jsme si uzili bezva odpoledne, umirali horkem (hlavne ja) a videli lvy, tygry i krokodyly (a zvlast nadseni byli kluci ze simpanze, ktery nam ve svem vybehu predvedl celou gymnastickou choreografii a o nemz prohlasili, ze skace jako brankar konzske fotbalove reprezentace). Dokonce jsme tam ani nikoho nenechali. No ale co se nestalo, na zpatecni cestu se domluveny taxibus nedostavil a nebyl k sehnani. Pronajali jsme si jiny a uspesne dorazili do Bakanja, kde jsme se dozvedeli, ze par minut pote, co nas ridic vylozil u vstupu do ZOO, se taxibus opet rozbil. Nemelo cenu rikat vubec nic..tak to tady proste chodi:) A kluky to nijak nevzrusovalo a byli nadseni, ze videli vsechny ty zvirata a nekteri si i potrasli rukou s opici:) Zajimavy je, ze v ZOO maji dvoji ceny - jedny pro Konzany a jedny (asi trikrat vyssi) pro ne-obcany (tudiz belochy..). Co naplat. Ovsem my jsme se tam dostali tri belosi zadarmo jako doprovod:)

A taky jsme meli navstevu - prijel sem znamy francouzsky psycholog, ktery tady stravil dva tydny, behem kterych probehla tydenni formace ucitelu na tema pomoci detem, ktere jsou v obtizne situaci. Znamenalo to spoustu podnetu, novych napadu a osvezeni a nemene dulezity pohled nekoho zvenci na to, jak to tady vlastne funguje a ceho si my, kteri uz jsme trochu ''utopeni'' v realite zdejsiho zivota, ani nevsimneme. Mohli jsme nad problemy diskutovat spolecne nebo individualne primo s nim a z meho pohledu to bylo hodne prinosne a snad nam to pomuze nastartovat nejake zmeny.

A na zaver, co jineho nez pocasi, jako v kazdych spravnych zpravach:) Nastalo tu uz opravdu opravdove obdobi destu. Prsi kazdy den, znatelne se ochladilo asi az na 25 stupnu a ja jsem jedina, kdo z toho ma radost. Vsude, kde byl driv jen prach, je ted trava, v pokoji potkavam pavouky a jine rozlicne brouky a v komunite jesterky. Jednou rano za mnou do kancelare prisel jeden z kluku, velky, je mu asi 15, a ja jsem nemohla uverit svym ocim, byl obleceny v ruzove zimni kombineze:) Ze pry je fakt nesnesitelna zima! Presto do skoly kluci casto prichazeji bosi - je to tezky, protoze kdyz jim clovek da boty, za dva dny uz je nemaji, a donekonecna jim veci davat nemuzete..no a ted kdyz jsem jela sem k sestram, tak spis nez po silnici jsme se sem dostali oranzovou rekou:)

A tady se opet rozloucim. Doufam, ze vam moje kazdomesicni davka auto-psychoterapie (protoze moje dopisy umoznujou i mne trochu se zastavit a ohlednout) zase trochu priblizila Afriku, nebo spis Kongo, a dobrovolnictvi. Dale hlasim, ze jsem v poradku vyvazla ze sve prvni a snad posledni konzske autonehody (narazil do v poradkunas couvajici taxibus, ale krome predniho blinkru se nikomu nic nestalo), takze se ze me zacina stavat fakt mazak:) Zajimave ovsem bylo, ze ridic se nejdriv snazil ujet i s cestujicimi a kdyz zjistil, ze se mu to nepovede, tak dojel na konecnou, lidi vystoupili a on se zdejchnul spolu s nimi. Takze jsme zustali sami s jeho taxibusem. Nakonec jsme museli zavolat policii, protoze jinak bychom cekali na navrat toho ridice hodiny (a kdovi, jestli by se dostavil..).

Mejte se krasne a nechte obcas lidi ''zahravat si s vasi osobnosti'', prinasi to necekane dusledky:)

Alzbeta