Jedeme se koupat

S většinou dětí ze Snehalaye (místo, kde působím) se budu muset brzy rozloučit, protože od 20. června půjdou do regulérních škol. Nemusela jsem dlouho přemýšlet, co by tak pro ně byla největší odměna. Děti jen málokdy opouští středisko, proto největší zážitek pro ně je výlet za zeď Snehalaye. A když je to výlet na koupaliště Kishinda water park a ještě k tomu autobusem, tak jsou štěstím bez sebe. Tři dny předem se už nemohly dočkat. Stávalo se, že ke mně znenadání někdo přiběhl a řekl: “Aunty, Kishkinda, thank you.” Díky vaší finanční podpoře jsem totiž mohla výlet z velké části sponzorovat.

V plánu bylo odjet po snídani v 9:30, ale jsme v Indii, takže jsme hned na začátku nabrali hodinové zpoždění. Přestože v autobuse čtyři děti zvracely (jistě je na vině velké vedro i stav místních silnic), veselá nálada a nadšení vydržely. Děti neumí plavat, ale vody se nebály a všichni si to na koupališti maximálně užily. Dokonce i učitelky vlezly do nazelenalé vody, která na první pohled nevypadá úplně vábně. Oběd, který jsme přivezli s sebou, přišel vhod, neboť ve vodě rychle vyhládne. Po obědě znovu na dvě hodiny do vody a jedeme zpět. V autobuse téměř všichni usnuli, tak jsme udělali už jen jednu zastávku na prohlídku historické památky a frčeli do Snehalaye.

Kvíz na závěr:

Jak vypadaje indické plavky?…

Žádné indické plavky nejsou. Prostě se koupete v tom, co máte na sobě. Neumím si představit, že bych tam nakráčela v “evropských” plavkách. Myslím, že by ze mě celý den nikdo nespustil oči. Ona stačí jiná barva pleti a jste středem pozornosti.