Markéta Obručová a Monika Petruchová -1. dopis - Hlásí se Stará Zagora

Здравейте!!

Zdravíme z Bulharska ze Staré Zagory! Nadpisu se moc nelekejte – to je bulharský pozdrav, který je (pro některé ve známé) pro mě však záhadné azbuce. Je to pro mě oříšek – a připadám si jako prvňáček, který se učí číst. Jsme tu už 3 týdny a nestíháme se pořádně rozkoukávat. Pořád se něco děje… tak hezky od začátku!!

Jsme dvě dobrovolnice, které se rozhodly odjet na rok do Bulharska na volontariát. Jsme teda zajímavá dvojka - jedna ze Vnorov z jižní Moravy – Monika alias Krysa, a druhá z Prahy - Markéta. Poznaly jsme se na přípravných setkáních dobrovolníků – Caglieru, a teď se tu spolu snažíme pomáhat salesiánské komunitě ve Staré Zagoře.

To, že salesiánský volontariát je jedno velké dobrodružství, jsme zjistily už před odletem. Letenka na špatný termín a bloudění ve Vídni při cestě na letiště nastartovalo naše mazané dobrodružství – teda dobrovolnou službu v Bulharsku!! Nakonec však všechno dobře dopadlo a my hladce přistály v Sofii na letišti. Tu už nás však čekal Cvrček, teda otec Petr Cvrkal, s milým uvítáním „Dobre došli“, načež se odpovídá – „Dobre zavarili“.

No, a abychom se na začátku hned nenudili a začali se hezky vžívat do místní „atmosféry“, jeli jsme do místní katedrály, kde jsme mohli vidět křest a vlastně zároveň biřmování – jak to tady ve východní liturgii mají. Tady se k nám přidal jeden animátor, který s námi jel do Kazanlaku (to je další město, kde působí naši salesiáni). Jaké bylo naše překvapení, že na nás mluvil česky! No, každopádně zde bývalí čeští dobrovolníci nechali po sobě nějaké „stopy“! V Kazanlaku jsme se seznámili s celou komunitou a teprve dalšího dne jsme se ubírali již do našeho působiště jen s o. Jiřím, o. Martinem a o. Jardou – toť naši „šéfové“ . Tu nás ještě čekal prázdný byteček, který jsme si museli ten den vybavit. Byl tu jen starý klavír, který „dere“ uši, a pár kousků nábytku – ani jsme neměli na čem spát! Bydlíme 10 minutek pěšo od komunity.

Tak jak jsme se hezky zabydlely, hned další den – neděle – už jsme měly tu čest vidět děcka, kterým bychom se měly tento dobrovolnický rok věnovat. V neděli se děti sejdou v kostelíku na mši svaté a pak je volnější program. Zrovna byly ve městě kolotoče, tak jsme se jim vydali vstříc. Každá jsme dostala na starosti pár dětí, a i když jsme jim skoro ještě nerozuměly, tak bylo jasné, které atrakce si vybraly ! Večer jsme se ještě představili a „popovídali si“ jak jen to šlo s lidičkama ve farnosti.

Hned v pondělí jsme byly v jenom kole. Celý týden máme vždy dopoledne hodiny bulharštiny (paní učitelka neumí česky, tak nám většinu slovíček vizuálně předvádí, tak se docela nasmějeme ). Pak jdeme ke komunitě na oběd a odcházíme do centra za „našima“ dětma. Centrum stojí hned vedle machaly – to je romská čtvrť. Chodí sem kolem 40 romských dětí.

Krysa a Gréta v Bulharsku =)

2

Tento náš první týden zde nebyl žádný přesný program pro děti, ale cílem bylo celé centrum vymalovat. Samozřejmě se kolem nás motala děcka a moc nám pomáhala viz. obrázek dva . Občas sice bylo více barvy na nás, než na stěnách, ale celá věc se povedla a bylo vymalováno!

O víkendu už nás ale čekala cesta do Sofie, kde se konalo diecézní setkání bulharské mládeže. Měly jsme zde na starosti jednu hru, se kterou nám pomohla místní animátorka Rosi, která se akčně oblékla za včeličku (viz. obrázek tři) a ukázala všem, jak má hezky pilně vypadat mládežník v církvi. Tématem celého setkání totiž bylo: „Mé místo v církvi…“. Mládežníci byli supr, a i když jsme se ještě moc neorientovaly, tak jsme si to náramně užily a načerpaly spoustu energie!

Mezi tím vším jsme stihli oslavit narozeniny o. Martina v Kazanlaku, byly jsme v Plovdivu, pomáháme s doučováním dětí, hraním na kytaru, měli jsme na starosti tématickou hru pro romčata, začaly jsme navštěvovat místní dětský domov, byly jsme na menší „misii“ v Kalitinovu, začínáme s vedením kroužků, procházeli jsme machalou a viděli místní romskou svatbu, máme spoustu krásných přeřeků, něco více o Staré Zagoře, machale – cikánské čtvrti … a další spousta … ale o tom zase příště.

Všecky moc a vela zdravíme v Čechách! Myslíme na vás v modlitbách

Gréta + Krysa=)

PS: „Sami cítíme, že to, co děláme, je jenom kapka v oceánu. Ale oceánu by něco scházelo, kdyby tam ta kapka chyběla.“ Matka Tereza – buďme všichni na svých místech těmi správnými kapkami! Ať už v Bulharsku, Indii, Kongu… nebo a co je někdy důležitější – být tou správnou kapkou ve své farnosti!