Nikdy nevíš, na jak velkou krávu narazíš

Za krásného slunečného dne jsme se vypravili v čele s otcem Donborem vstříc třídennímu dobrodružství ve Staré planině – nejdelší pohoří, které dělí Bulharsko na dvě části; chudší severní a bohatší, průmyslovou, jižní. Otec Cvrkal nás, sedm vandrovníků, vyvezl k Arše svobody. Jedná se o památník, který je věnován památce všech, kdo zemřeli za osvobození Bulharska, jak toho prvního od osmanské nadvlády, tak toho druhého Rudou armádou. Zde jsme započali náš pochod. Všichni přítomní měli na svých ramenou  krosnu a v ní minimálně jeden salám, několik málo vaflí (česky sušenek) a věci nutné k přenocování v divočině. Po cestě jsme potkali stáda krav, které nám ochotně zapózovaly na fotkách a večer jsme rozbili stany, zazpívali pár bulharských písní a šli na kutě.

Druhý den začal mší svatou, potom jsme už jen rychle doplnili vodu z nedalekého napajedla, posilnili se vydatnou snídaní – salám, krastavica (okurka), vafle, a vyrazili. Cesta byla místy namáhavá a počívky (přestávky) čím dál častější. Avšak dechberoucí příroda nám naše pomalu naskakující puchýře zcela kompenzovala. Měli jsme namířeno k 15 km vzdálené chýži (horské chatě), kde jsme chtěli strávit druhou noc. Avšak po zjištění ceny jsme naše plány kvapem přehodnotili a bylo rozhodnuto o strávení i této noci pod stanem. Když jsme znaveni zasedli k hodovní tabuli, z lesa se vynořil pán s holí v ruce a psem po boku. Začal si s námi povídat o všech různých věcech a ráno, když jsme opouštěli tábořiště, nám mával z nedaleké louky. Poslední den byl ze všech nejnáročnější. Čekalo nás 20 km klesání a to znamenalo, že se výskyt počívek oproti předešlému dni značně navýšil. Do země zaslíbené zvané Karlovo jsme dorazili “s jazykem na vestě”, avšak před odjezdem vlaku směr Kazanlak jsme si ještě všichni stihli vychutnat pořádně chlazeného nanuka. Byly to tři dny plné zážitků, dechberoucích výhledu a nepředvídatelných setkání – mečky (medvědi)prý až příště.

Lída Schejbalová