Už to tady skoro znám

Pomaličku se učím bulharskému jazyku, zjistil jsem, jak je to blízký jazyk češtině, ale přitom tak vzdálený. Svoji službu jsem začal pozvolně. Díky zrovna přítomným brigádníkům z Čech jsem neustále slyšel češtinu. Tak jsem strávil 3 dny na stavbě, za tu dobu jsem se naučil stavět zeď a spárovat obklady. Byl jsem za tyto zkušenosti velice rád.

V pátek k nám do salesiánského střediska přijeli místní animátoři, kteří měli poslední přípravný víkend. Teď teprve začala zkouška jazyka. Někdy bylo těžké si něco vysvětlit, ale ruce, nohy , angličtina a ruština pomáhali. V sobotu jsme se s animátory vydali na výlet, objevovali jsme místní přírodu a krásy Bulharska. Večer jsme si zahráli balonkovou přehazku a animátoři měli předávání certifikátu.Dnešní mše byla pro mě velkým zážitkem, protože zde jsou mše převážně ve východním ritu. Místy to ve mně vyvolalo úsměv, ale vše má svůj podstatný důvod. Např. se mi jako dlouholetému ministrantovi v ČR líbila místní kadidelnice s rolničkami.To by bylo shrnutí mého prvního týdne ve službě.

A jedeme dál

Další týden služby je za mnou a rád bych se s vámi podělil o zážitky.V pondělí jsem měl volný dobrovolnicky den, tak jsem ho prožil podle svých představ. Vyzdíval jsem zde ve středisku květináče. V úterý jsem jel s otci salesiány na duchovní cvičení do Rakovskeho, zde jsme prožili krásný den. Byla zde přednáška, sice byla v bulharštině, ale otcové jsou hodní a dali mi český překlad textu k rozjímání.Od středy už jsem se více angažoval přímo ve středisku, kde byla volná oratoř (něco jako kroužek, ale nemá to přesné zaměření). Také jsem začal mít hodiny bulharštiny, s paní učitelkou se v bulharštině vždy domluvíme. Když už to vypadá, že se nedomluvíme, pomůže ruka, noha nebo pantomima.Ve čtvrtek jsem přejížděl do střediska do Staré Zagory, abych nasál i zdejší prostředí. Ve čtvrtek a pátek jsem byl vždy odpoledne na stavbě, kde jen občas žasnu nad některými myšlenkami  místních dělníků. V pátek večer jsem byl na místním setkání mládeže, kde jsem prvně nevěděl, co čekat, ale nakonec se mi to líbilo, dokonce se i tančilo.Sobota byla pro mě opravdu nový a neznámý den, byl jsem poprvé v místní Machale (romská čtvrť). Byl to pro mě opravdu silný a krásný zážitek, když jsem viděl, jak místní děti mají rádi salesiány. Když jsem tam přišel s jedním salesiánem, hned nás obklopila spoustu dětí. Někteří se nás chytli jako klíšťata a prošli s námi celou čtvrt a některé si šli jen pro požehnání nebo si popovídat. Ale zde se začala projevovat jazyková bariéra. Děti se ptaly, ale já nebyl často schopný odpovědět. Nakonec jsme si k sobě cestu našli a děti nás nechtěly pustit pryč. Odpoledne jsem šel na divadelní kroužek, kde jsem hned dostal roli zloděje, tak snad to zvládnu. Poté následoval odpolední program, kde byla prezentace o Kainu a Ábelovi a i na hry se ještě našel čas.V neděli už jsem prožil nedělní pohodu. Byl jsem na řeckokatolické mši a po obědě jsme šli na výlet objevovat bulharské hory. Byl zde okamžik, kdy jsem se musel postavit strachu a vylezl jsem na vrcholek skály. Bylo to náročné, ale ten pocit, že jsem to zvládl, byl opravdu silný. Samozřejmě i fotka za to stála.Mějte se všichni krásně.