Misijní zpravodaj z Bulharska - květen 2017

Milí čtenáři Bulharského zpravodaje,

počasí se předhání v barvách a slunce se snaží hřát. Vždyť i my máme co slavit. Doba velikonoční vstupuje do své druhé poloviny, a tak na její radostnou zprávu nezapomínejme odpovídat radostí svou. Snad k tomu přispěje i nové číslo.

Naše odhlédnutí začíná na prahu Svatého týdne, kdy se sešli poslední animátoři. Týden ale rychle minul a přiblížila se největší událost roku – o ni letos píše jáhen a budoucí kněz Donbor. Důležitost svátku podpořila i návštěva Guillerma Basañese, delegáta pro misie. V čísle najdete obsáhlý rozhovor.

Uskutečnil se tradiční maškarní karneval ve Staré Zagoře. Na rozdíl od minulých let měl karneval téma. Jak si s ním poradily děti?

O těchto Velikonocích byly pokřtěny dvě dívky. S jednou z nich přinášíme inspirativní rozhovor.

Dobrovolníci se do Bulharska rádi vracejí. Tentokrát to byla loňská „dobrovolka Christina“. Na poslední stránce se s námi o své zážitky podělila.

Přejeme Vám pěkné chvíle nad Bulharským zpravodajem!

Rozhovor s Guillermem Basañesem

Během velikonočních svátků nás v Bulharsku navštívil vzácných host P. Guillermo Basañes, člověk, který je zodpovědný za všechny salesiánské misie ve světě. Kromě velikých darů, jako je šunka a víno od představeného salesiánů, nám přivezl zajímavý pohled na svět misií a sám si obhlédl, jak pracují zdejší salesiánští misionáři. Účastnil se nejen velikončních obřadů, ale i křižové cesty v romské čtvrti ve Staré Zagoře. Během celého velikonočního shonu se jej povedlo odchytit a položit mu i pár otázek.

• Mohl byste nám o sobě něco prozradit?

Pocházím z Argentiny a jsem salesiánem Dona Boska. V roce 1992 jsem byl poslán do Afriky do Angoly. Teologická studia jsem završil v Kongu. V roce 1995 jsem byl vysvěcen na kněze. Od roku 2009 jsem členem generální rady salesiánské kongregace a prvních šest let až do roku 2014 jsem byl delegátem za kontinent Afrika. A od roku 2014 jsem tedy členem rady zodpovědným za misie.

• A vy jste tedy šéfem všech salesiánských misií?

Jsem členem generální rady salesiánské kongregace. Spolupracuji s hlavním představeným, ale především mám na starosti misijní dimenzi. To znamená, že se starám o misijního ducha a misijní aktivity celé kongregace.

• Jak jste stal hlavou salesiánských misií?

Byl jsem zvolen, sám jsem o to nežádal. Jednotlivý členové generální rady salesiánské kongregace a hlavní představený jsou voleni na generální kapitule, která se uskutečnuje každých šest let. Takže na generální kapitule v roce 2008 jsem byl přítomen jako provinční zástupce za Angolu. Byl jsem zvolen delegátem za kontinet Afrika, ale nežádal jsem o to, ani z vlastní vůle o to neusiloval a v roce 2014 jsem byl znovu přítomen na generální kapitule a byl jsem zvolen delegátem za misie a tím budu až do roku 2020. A v roce 2020, dá-li mi Pán sílu a zdraví a pokud budu přítomný na generální kapitule, uvidím, nevím čím mě kongregace obdaří.

Stavba

Během dubna se nám podařilo vybudovat poslední patro pro vzdělávací středisko a nyní už jen zbývá vybetonovat nosníky pro střechu. Tím se hrubá stavba blíží ke svému konci.

Vše běží podle plánu. Brigáda z Čech by měla pokrýt střechu komunity a kopuli pobije překližkou pro pokrytí speciálním nerezovým plechem.

Duchovní cvičení pro animátory

Co na mě udělalo dojem během duchovních cvičení pro animátory? To nejdůležitější, co jsem pochopila, bylo, že musíme stále růst ve víře a že se ji máme snažit předat našim dětem. Máme se snažit být dobrými, trpělivými, tolerantními, a hlavně máme odpouštět bližním nejen během postní doby, protože každý hřeší.

Celkově je pro mne tento kurz užitečný, protože studuji pedagogiku pro předškoláky a první stupeň. Bohužel se ve školách nevyučuje náboženství.

Během přednášek mě zaujala myšlenka, že nezralý člověk obviňuje druhé za své neúspěchy. Na druhou stranu zralý člověk je hotov přijmout zodpovědnost nejen za sebe, ale i za druhé.

Odpoledne jsme se zúčastnili originální křížové cesty, na které každý z nás namaloval jedno zastavení se svým zamyšlením. Nakonec jsme zhlédli film Božský Bruce. To nám pomohlo lépe pochopit, že Bůh bdí nad námi v dobrém i zlém a jak je někdy jednoduché zraňovat druhé, aniž by se něčím provinili proti nám.

animátorka Kristýna

Pozor pozor, hmyzáci maj pré!

Zatímco v rodné domovině bývá Velikonoční pondělí ve znaku barevných vajíček a tančících pomlázek, v Bulharsku jsme slavili poněkud netradičně. My jsme si uspořádali karneval. A ne tak ledajaký karneval. On byl totiž hmyzí!

Přípravy byly velkolepé a očekávání účastníků stejně tak. Sláva se konala v pondělí 17. 4. a mezi zúčastněnými se objevily rozličné druhy hmyzu. Motýlí a beruščí slečny, světlušky, vosy, dokonce i pan vážka, kobylky, housenky a celé hejno pavouků. Kam oko dohlédlo, tam se to nápaditostí jen hemžilo. (Karnevalu se také účastnil jeden deratizér, ale s tím už jsme si poradili.;-) A ačkoliv nám počasí zrovna dvakrát nepřálo, neklesli jsme na mysli a prostory oratoře dobře posloužily. Celé odpoledne se neslo v radostném tónu. Do podvečerních hodin se hrálo, tančilo, jedlo a zpívalo. Nakonec hmyzí sláva jak se patří.

A proto, kdybyste snad jednou z trávy pod nohama zaslechli veselé tóny, to možná právě hmyzáci maj pré.

Dorota Sedláčková

Rozhovor s Ani

V neděli Božího milosrdenství – 23. dubna jsme měli možnost pokřtít dvě děvčata Anetu a Gjuzel, které se více než dva roky připravovali na svátost křtu. Je to pro nás další radostný impuls pro naši další pastorační činnost. Přinášíme vám rozhovor s jednou z nich.

• Ahoj. Povíš mi, jak se jmenuješ a něco o sobě?

Ahoj, jmenuji se Aneta Stojanova Stojanova (Ani), je mi 11 let a chodím do čtvrté třídy. Mám dvě sestry i jednoho bratra a žijeme ve Staré Zagoře.

• A co ráda děláš Ani?

Moc ráda chodím k Salesiánům, protože je tam zábava. Hrajeme hry, píšeme si domácí úkoly a chodíme do kostela. Taky moc ráda zpívám, učím se na kytaru i na piano a zrovna jsem začala chodit na gymnastiku.

• Jak si poznala Salesiány? Vzpomínáš si?

Ano. Moje starší sestra mě jednou vzala s sebou. A pak jsem začala chodit na doučování pro předškoláky a pak už jsem chodila pořád, pořád, pořád, až do teď.

• Proč si se Ani rozhodla ke křtu?

Protože věřím v Boha, a protože chci, aby moje víra byla čistá.

• Jak si se připravovala na křest?

No, připravovala jsem se dva roky. Učili jsme se o desateru božích přikázání, o svátostech a všechno možné z Bible.

• Jakého sis zvolila patrona?

Svatou Veroniku, protože se mi moc líbí její jméno.

• A jaký byl křest?

Krásný. Cítila jsem se moc dobře a mám nejlepší kmotru, která mi se vším moc pomohla.

• Změnilo se v tvém životě něco po křtu?

Změnilo. Víc chodím do kostela, víc věřím, zpovídám se a dělám věci podle Boha. A když jsem poprvé přijímala tělo Kristovo, cítila jsem velkou radost.

• Ani, čím bys chtěla být?

No, možná kadeřnice, nebo zdravotní sestřička. A víš čím bych nejraději chtěla být? Gymnastka.

• Chtěla bys něco vzkázat čtenářům?

Ano. Musíte vědět, že v životě nic nedostaneme bez těžkostí a bez starostí. Važte si svých rodin.

Návraty

Bývalá dobrovolnice Kristýna přijela oslavit Velikonoce

Říká se, že viník se vrací na místo činu... Evidentně to ale platí i o bývalých dobrovolnících. A tak jsem se rozhodla vydat se do Bulharska na Svatý týden.

Proč zrovna na Svatý týden? Protože už minulý rok mě velmi oslovila východní liturgie ve Svatém týdnu a chtěla jsem ji zažít znovu. Je mnohem intenzivnější (a také delší) než ta, kterou známe na západě. Začíná na Květnou neděli večer asi hodinovými obřady, jež probíhají podobně až do středy. Od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty se pak konají zvláštní obřady dvakrát denně a vyvrcholí Polunoštnicí – Vigilií v noci ze soboty na neděli. Pro mě měla liturgie ještě další význam v podobě služby – s bývalým dobrovolníkem Vojtou jsme ke každým obřadům nacvičovali zpěvy, a letos dokonce dvojhlasně.

Bonusem byla jednodenní duchovní obnova na Velký pátek, kdy po dopoledních obřadech v Kazanlaku následovala křížová cesta s dětmi přes machalu ve Staré Zagoře a hned nato jsme se vrátili do Kazanlaku na večerní liturgii.

Nechyběly však ani pozemské kratochvíle v podobě jednodenního výletu do Veliko Tarnova se zastávkou v Gabrovu, na jedno odpoledne jsem se znovu stala dobrovolnicí v zagorském středisku, otec Martin pro nás zajistil lístky do Opery na Mozartovo Requiem, nemluvě o velkolepé oslavě Kristova Zmrtvýchvstání a stolech prohýbajících se pod hromadami skvělých dobrot, završených dokonalou svíčkovou paní Tomigové.

Přijet znovu do Bulharska pro mě bylo jako vrátit se domů. Velký dík za to patří Pánu Bohu, otcům salesiánům za jejich vřelé přijetí, ale také Honzovým rodičům, kteří mě vzali do Bulharska autem.

Kristýna Navrátilová

Zdroj: www.bulharsko.salesiani.cz