Misijní zpravodaj z Bulharska - únor 2017

Milí přátelé Dona Boska v Bulharsku,

zdravíme vás ze zasněženého Bulharska. Letos se sněhová nadílka skutečně vydařila a vydržela déle než měsíc, což je na místní poměry ojedinělé. Například vánoční prázdniny se i kvůli chřipkové epidemii protáhly až do 16. ledna.

Největší událostí tohoto měsíce pro nás byly křtiny dvou mládežníků Veska a Slavča. Na konci ledna jsme pak mohli spolu s naším biskupem Christem Projkovem tradičně oslavit slavnost Dona Boska.

Tento měsíc se svého úřadu ujal nový bulharský prezident Rumen Radev, který má za úkol zorganizovat nové volby, jelikož současná vláda podala demisi.

Přejeme příjemné počtení…

otec Martin

Celé číslo ke stažení: 17-02mail.pdf, 17-02tisk.pdf

Křtiny Veska a Slavča

„A hle, otevřela se nebesa a Ježíš spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas:‘ Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.’” Mt 3, 16–17

8. ledna 2017 ve farnosti sv. Cyrila a Metoděje ve Staré Zagoře byli během nedělní mše svaté pokřtěni dva mladí, Vesko a Slavčo. Oba jsou odchovaní salesiány.

Samotnému křtu předcházela dlouhá příprava vedená Petrem Cvrkalem. Vesko se Slavčem si za své kmotry a duchovní vůdce vybrali Georgie (Žora) a Andreje, kteří jsou také odchovanci a  přátelé salesiánů.

Samotného křtu se zúčastnili jak farníci, tak dobrovolníci, kamarádi a rodiny novokřtěnců. Vesko se Slavčem měli možnost si vybrat křestní jména – sv. Dominika Savia a sv. Josefa. To jsou světci, ke kterým se budou modlit, aby je podporovali a chránili během jejich pozemského života.

Na konci mše svaté jsme mohli pozdravit a potřást rukou našim novokřtěncům, abychom se mohli dotknout „světců, kteří chodí po zemi“.

kmotr Georgi Stančev

Představ se nám…

Rozhovor s novokřtěncem Slavčem

Jmenuji se Slavčo Jonkov Filipov, v březnu budu mít 16 let. Žiji v romské čtvrti ve Staré Zagoře s maminkou a bratrem, který má dvě děti. Před 6 lety mi umřel tatínek. Přes týden jsem na internátě u salesiánů v Kazanlaku, kde chodím také do školy. Obor je kuchař s maturitou.

Jak ses seznámil se salesiány?

Se salesiány jsem se seznámil ve Staré Zagoře. Chodil jsem do školy v romské čtvrti a tam jsem viděl, že moji kamarádi chodí k nějakým kněžím, kde si hrají. Jednou jsem našel odvahu a odešel jsem s nimi. Od té doby jsem chodil k salesiánům pravidelně. Velice se mi líbily hry, výlety, tábory. Salesiány znám již 8 roků.

Jaké máš zájmy, koníčky?

Rád sportuji, posiluji a hraji na kytaru.

8. ledna po dvou letech přípravy jsi byl společně s Veskem, tvým kamarádem, pokřtěn. Proč ses rozhodl nechat se pokřtít?

Chtěl jsem být pokřtěn, abych se mohl setkávat s Kristem ve svaté Eucharistii.

Jak jsi prožil svůj křest a následně první svaté přijímání?

Velice pěkně. Cítil jsem, že se mne během křtu dotknul Bůh.

Proč sis vybral za křestního patrona svatého Josefa?

Ze tří důvodů. První je, že i kostel v Kazanlaku, kde jsem na internátě je zasvěcen tomuto světci, druhý, protože svatý Josef je patronem dělníků, a já rád pracuji. A  třetí, že vloni, když jsem přišel do Kazanlaku, zde byl jeden z českých dobrovolníků, který se jmenoval Josef.

Myslíš si, že se něco změnilo po tvém křtu?

Mnoho věcí. Přestal jsem hrubě nadávat, snažím se každý den začít a končit s modlitbou. To jsem si dal jako předsevzetí před křtem, že se budu každé ráno a večer modlit. To, že jsem se stal křesťanem, také pro mne znamená, že chci pomáhat druhým.

Děkuji za rozhovor.

otec Petr C.

Sněhová nadílka v Kazanlaku

Během měsíce ledna se na Bulharsko snesla bohatá sněhová nadílka. A také nám v Kazanlaku nechyběla. Kromě obvyklých pracovních radovánek, jakými je odklízení sněhu, sklízení sněhu ze střechy, či další odklízení nově napadaného sněhu, jsme využili tohoto materiálu a postavili sněhuláka, který měl kolem 2 metrů. Později se mu nechtělo stát, tak si lehl. Taktéž to byla příležitost pro fanoušky zlínského hokeje zkusit vyčarovat něco do sněhu. Tedy jeden velký nápis, který vytvořil Honza, a pár menších. Nezdařeným experimentem byla sněhová stěna, která kvůli určitým okolnostem skončila druhou vrstvou cihel. Po oteplení přišly další pracovní radovánky v podobě shazování rampouchů či odklízení ledu na chodníku.

Václav Jakubíček

Výlet na sníh

V pátek 20. 1. 2017 odpoledne jsme se vypravili do Sofie, ve složení já – Václav, otec Petr Cvrkal a Honza, abychom dalšího dne vyrazili do lyžařského centra Vitoša užít si sněhu, ať už na lyžích, běžkách nebo na snowboardu. Po úvodní čtyřkilometrové procházce, způsobené množstvím návštěvníků střediska, jsme se dostali až k půjčovně, abychom si půjčili lyže a snowboard, které jsme neměli. Jen otec Petr měl s sebou běžky, které si vzal z komunity, a poté nás opustil, aby prozkoumával Černý vrch. Já a Honza jsme vzali lyže i snowboard a počali jsme hledati sjezdovku. Naše hledání bylo úspěšné a na konci delší cesty jsme na ni narazili a hned jsme se po ní rozjeli. Zatímco Honza jezdil se snowboardem na sněhu jako ryba ve vodě, tak já, který jsem nebyl mnoho let na lyžích, jsem nastoupil na sjezdovku asi jako velryba na pláž. Byl jsem tak dobrý, že jsem dal možnost mnoha lyžařům vyzkoušet záchranářské schopnosti. Poté, co kolem mě Honza tak počtvrté projel, jsem se dostal na konec sjezdovky celý a unavený, zato s pocitem, že jsem to úspěšně zvládl. Aby toho nebylo málo, předvedl jsem ještě před lanovkou též pár akrobatických čísel, hodných kejklířů na královských dvorech. Po výjezdu lanovkou nahoru jsem cítil své lyžařské schopností o něco více, nicméně již nebylo mnoho času je plně uplatnit. Výhled z celé Vitoši na ostatní hory, který se nám naskytl, byl nádherný a stál za veškerou námahu. Poté již byl čas vrátit vybavení a vypravit se na cestu zpět do Kazanlaku.

Václav Jakubíček

Don Bosko v Kazanlaku

Sobota, sníh, 28. leden, biskup, šrumec, Don Bosko, karbanátky, scénky, písně, … To jsou slova, která nám vytanou, když si vzpomeneme na svátek Dona Boska v Kazanlaku. Pan biskup Christo Projkov ve své promluvě propojil život Dona Boska a jeho vztah k Panně Marii se stoletým výročím zjevení Panny Marie ve Fatimě.

Zvláštními hosty na této slavnosti byli mladí z města Belene, kteří si nacvičili scénku „Malý princ“ od Exupéryho. Neměla chybu. Nechyběly ani písničky o Donu Boskovi, scénky kazanlackých kluků, fotky ze začátků naší bulharské misie a různé tance. Vše bylo zakončeno bohatým pohoštěním. Jako dezert jsme si dali koulovačku na hřišti.

Martin Jílek

Zdroj: www.bulharsko.sdb.cz