BULHARSKO - Misijní zpravodaj z Bulharska - duben 2015

Přijměte pozvání k malému ohlédnutí za minulým měsícem mezi salesiány, zaměstnance, dobrovolníky, animátory a především děti a mladé do naší bulharské misie.

Petr Kalas, SDB

- Úvodem

Dobrý den,

v tomto čísle zavítáme na staveniště nového kostela, na chvíli se ponoříme do východní liturgie, také zjistíme, co dělají romští mládežníci v pátek večer, představíme si děti ze Sýrie a společně s Vojtou Kolářem se ohlédneme za jeho dobrovolnickou službou. Dubnové číslo misijního zpravodaje k Vám doputuje v době oslav největšího křesťanského svátku – Velikonoc. V Bulharsku mají křesťané svůj zvláštní velikonoční pozdrav Христос Воскресе! Воистина Воскресе!, kterým bychom Vám rádi popřáli radostné a požehnané dny naplněné radostí z Boží přítomnosti.

Petr Kalas

- Stará Zagora

Výuka emigrantů ze Sýrie

Jsou určitá slova, která jsou mezinárodní. Minulý týden jsem slyšela tři kafe, foto
a bomba.

Válka v Sýrii přivedla do Bulharska tisíce uprchlíků. Velká vlna syrských emigrantů začala přicházet od srpna 2013. Uvádí se, že Bulharskem prošlo od té doby 15000 Syřanů. V současnosti jich je zde evidováno kolem 4000. Několik z nich šlo svoji bulharskou cestu s našimi salesiány.

Součástí farnosti sv. Cyrila a Metoděje ve Staré Zagoře se na půl roku stala dvojice mladých syrských mužů. Jeden z nich se zde připravoval na křest. Křesťanství uváděl jako důvod emigrace (jeho manželka emigrovala již před několika lety na Filipíny; od té doby se nesetkali). Po Vánocích muži odcestovali do Německa a Dánska ke svým příbuzným.

V loňském roce se od dubna do září ve vzdělávacím centru Don Bosko Bulgaria učili bratři Jozif, Ahmed, Abdu a Mohamed, muslimové, kteří byli v Bulharsku s rodiči a čtyřmi dalšími sourozenci. V Sýrii bydleli v krásném velkém domě, který jim zničila bomba. Rozhodli se odejít. Místo zamýšleného Německa ale skončili ve Staré Zagoře. Zde (poté, co je vyhodili z bytu) žili v romské machale u místního imáma. Nyní šťastně bydlí (po ne příliš legálním přesunu) vjednom německém městě, kde otec rodiny sehnal práci.

U nás se učili především bulharsky. Za těch několik měsíců poměrně dobře rozuměli, s ostatními dětmi uměli vést menší rozhovory a „sprostý písničky, ty jim šly,“ jak vzpomíná učitelka Desi. Podle jejích slov byla celá rodina družná, moc milá a pohostinná –„neustále nás zvali, i když neměli nic.“

To zmiňované mezinárodní kafe mi nabízeli v rodině, kde mi jeden muž gesty a fotkami ukazoval svůj příběh. Bomba, co vedle něj vybuchla, zabila jednoho muže a jeho připravila o schopnost chodit. Muž je přítelem rodičů naší 12leté Thály a 11letého Safiho, žije s nimi v prostorném, velmi skromně vybaveném bytě v centru města.

Thála se Safim dochází do našeho centra každý den na výuku bulharštiny. Jsou učenliví a mají velkou touhu po nových informacích a komunikaci. Pomalu začínají hovořit, pomocí základních sloves (být, mít, chtít, mít rád…) a různých citoslovcí skládají první věty. Azbukou již také zvládají zapisovat. Vedle výuky jazyka věnujeme čas i hudební výchově, děti se účastní společných her, vyrábění i dětských liturgií (jejich otec dochází dо protestantské církve Vazraždane (Obnovení), kde ho také odkázali na naši nadaci).

Práce s nimi je krásná, ale každý jistě tuší, že bychom byl nejraději, kdyby k ní nemuselo dojít.

Lenka Jelínková

Společenství mladých

Každý pátek večer se ve Staré Zagoře na faře schází mládež z machaly. Setkávat jsem se začali na začátku letošního kalendářního roku. Se setkáními jsme začali proto, aby mohli i mládežníci odrostlí dětskému programu pokračovat ve vzdělávání ve víře, morálce a v sebevýchově. Program na tato setkání připravuje o. Jaroslav a přizval mě, abych mu pomáhal. Spolupracují s námi a setkání se účastní i o. Martin, Desi a Helča. Témata setkání kopírují biblické hodiny pro děti z machaly, prohlubují je a také v nich více diskutujeme.. Při každém setkání je součástí programu práce s Bilí, k textu je poté připravena přednáška, prezentace, film, hudební videoklip nebo aktivita. Tento měsíc jsme se věnovali ochraně života – od početí do stáří a sexualitě, té budeme věnovat ještě další dvě setkání. Téma vždy zakončíme diskuzí (modlitbou) s Bohem v kostele. Po modlitbě začíná zábavná část večera sestavená z her venkovních i do místnosti). V průběhu zimy jsme nejraději bruslili na místním kluzišti. Posledních pár týdnu je nejoblíbenější a asi nepřekonatelné Městečko Palermo a díky silvestrovskému setkání i hra Ty jsi moje malá hezká kočička.

Mohu otevřeně říct, že každé setkání je jedna obrovská radost. Místo, aby se mládežníci poflakovali po ulici, nudili doma nebo šli do hospody, přijdou z ma-chaly do centra Staré Zagory k salesiá-nům na setkání. Je to možná dáno tím, že většina z mládežníků zná salesiány od počátků jejich pů-sobení v Zagoře, kdy byli ještě dětmi a chodili do ora-toře. Dalo by se říci, že tato skupina starších je výběrem vytrvalých. Těch, kteří poznali salesi-ány, cení si vzájem-ného přátelství a mají zájem o spolu-rozvíjení svého přátelství s Bohem.

dobrovolník Dominik

Velikonoce byzantského obřadu

Největší křesťanský svátek roku, oslava Kristova vzkříšení, Velikonoce, je pro východního křesťana byzantského obřadu velikým zážitkem. Celý Svatý týden i velikonoční třídenní, které začínají Květnou nedělí a končí oslavou vzkříšení, jsou ve znamení Ježíšova slavného vjezdu do Jeruzaléma, jeho „spasitelné závěti“, zrady, odsouzení, umučení a vzkříšení. To je společné jak západní, tak východní tradici. Rozdílný je způsob pro-žívání těchto důležitých událostí, ty východní křesťan prožívá dohromady s ostatními věřícími při ranních a večerních obřadech, které jsou zdrojem osobních zážitků.

Bohoslužby Svatého týdne a třídenní jsou symfonií, která je nemyslitelná bez ikon, příjemného prostředí chrámu i jeho okolí, kadidla (příjemné vůně stoupající k nebesům), modliteb, hymnů, písní a obřadů. Zásadou je nikam nespěchat, nenechat se zastrašit délkou, ale spíše se nechat unášet atmosférou modlitby a toho, co se právě připomíná a prožívá. Modlitby a zpěvy jsou dlouhé, avšak pomáhají člověku odpoutat se od toho, co jej přivazuje k tomuto světu, a ponořit ho do světa duchovního, aby nejen po-chopil, ale i byl skrze symboliku obřadu zasažen tím, co pro něho udělal Spasitel. Jinými slovy: nejenže si připomínáme Ježíšovu smrt na kříži a nasloucháme Božímu slovu o této události, ale skrze ikony, průvody a zpěvy jsme „přítomni“ na Golgotě a můžeme lépe vhlédnout do tajemství Kristova umučení a strádání.

Celý cyklus obřadů Svatého týdne je nastaven tak, že si vždy nejdříve událost připomínáme a prožíváme ji, a potom nad tím po vzoru Panny Marie rozjímáme. Proto často z pohledu západního křesťana nelogicky slavíme událost před tím, než se podle tradice stala.

Východní křesťan je díky liturgii „přítomen“ všemu. Při slavnostním Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma přijímá do rukou vrbové ratolesti a zpívá ve slavnostním tropáru Hosana (nedělní ranní mše sv.). Stejně tak je blízko Kristu při tzv. Posledovanije ženicha (Následování ženicha), které začíná již v neděli večer, kdy se vy-stavuje ikona Utrpení směřující náš po-hled k nadcházejícím událostem tří-denní, a končí v úterý večer, kdy je Kristus připravován ke smrti pomazáním drahocenným olejem. Tematicky jsou tyto obřady ve znamení vyhnání kupců z chrámu a neplodného fíkovníku (nedělní večer a pondělní mše sv.); deseti panen a proroctví o Jeruzalému (pondělní večer a úterní mše sv.); pomazání Ježíšových nohou drahocenným olejem hříšnicí (úterní večer). Prožívá se též silně Jidášova zrada – ve středu Svatého týdne při Liturgii předem posvěcených darů (večerní modlitbě s bohoslužbou slova s přijímáním), která je ve znamení smutku nad zradou. Tento smutek je důvodem, proč se neslaví normální mše sv. Ve čtvrtek ráno si připomínáme poslední večeři s mytím nohou a večer čteme 12 evangelií o událostech odsouzení a umučení, během toho se před ikonostas slavnostně vynáší Golgota (kříž s ikonou Panny Marie a sv. apoštola Jana). V pátek ráno prožíváme Kristovu smrt, což vyvrcholí vynášením Plaštanice (ikony sv. Hrobu nakreslené na látce), která se pokládá na stůl před Golgotu, což symbolizuje snětí z kříže. Celý den je pak ve znamení návštěvy Ježíšova umučeného těla. To je při večerním obřadu symbolicky uloženo do hrobu (na oltář v ikonostasu): nad Plaštanicí-sňatým Ježíšovým tělem se zpívají žalostné písně (tzv. nadhrobní pláč), po obejití kostela v modlitbě s Plaštanicí je tato pak vnesena do ikonostasu, kde se pokládá na oltář, který se stává Ježíšovým hrobem. Na něm se na druhý den ráno slouží mše sv. jako důkaz zachování Ježíšova pří-kazu: „To konejte na mou památku.” Při této liturgii je náš Spasitel ve zvláštní modlitbě před evangeliem, při které jsou po kostele rozhazovány květiny z jeho hrobu, vzýván, aby vstal z mrtvých a vytrhl nás tak ze smutku, načež následné evangelium je již o vzkříšení. V sobotu večer, nebo v noci se slaví vzkříšení. Věřící je prvně připravován modlitbou na tuto významnou událost, po ní je pozván, aby si zapálil svíci od velikonoční svíce a po zaznění slavnostního: „Christos voskrese iz mertvich, smertiju smert poprav i suštim vo grobech život darovav,“ (Kristus vstal z mrtvých, smrtí smrt přemohl a zemřelým daroval život.) aby vyslechl evangelium o vzkříšení. Speciálním obřadem Otevírání bran je vpuštěn do „nového ži-vota“ (do kostela), kde přijímá radost vzkříšení mnohokrát se opakujícím zpěvem Christos voskrese iz mertvich, který mu pomáhá, aby se přesvědčil, že Pán opravdu vstal z mrtvých. Na to navazující mše sv. vše jenom potvrdí.

Jaroslav Fogl, SDB

Velké drobnosti

Jak jen psát o „velkých drobnostech“, které provázely mé dobrovolnictví? Je to jako chtít se pochlubit překrásnou mozaikou tak, že z ní přinesu tři kamínky na ukázku. Ani když stojíte před mozaikou v celé její kráse a díváte se jen na detail, celek nikdy neoceníte, k tomu potřebujete odstup, pár kroků vzad, anebo hloubku, jako když hledíte ze země na mozaiku vysoko v chrámové apsidě.

Moje mozaika byla často složena z kamínků dost nevábných. Mezi první dojmy patřily pachy a špína, přebírání kontejnerů holýma rukama, nudle u dětských nosů a obhroublé mravy, neomalenost žebráků, toulavé kočky a psi a koně pasoucí se na smetišti pod balkóny paneláku.

Tyto šedavé kamínky jsou ovšem jen pozadím v dolní půli mozaiky. Nahoře přecházejí v barevnější tóny. Balkánské vrcholy bělavé posledním sněhem zdobí na dosud nezelených loukách drobné zlatokvěté šafrány a s azurem Černého moře se mísí jarně smaragdová rodopských lesů. A nad tím vším tmavá hladina přehrady plné až po okraj zrcadlí hvězdnaté nebe nad Dolinou růží.

Z těchto barev, chladných a vzdálených, však vystupují zářivé postavy. Ti, kteří mně po celou dobu byli nablízku. Uprostřed trůní Vševládný, s tváří klidnou a přísnou, jak je vyobrazen v komunitní kapli. Po své pravici má Královnu pokorně prosící za své děti a nalevo totéž gesto vztažených rukou u své-ho otce a učitele napodobuje Dominik Savio.

Jim nejblíže stojí parta salesiánů, opravdových Božích bláznů, mezi nimiž jsem našel otce i bratry, a jejich dobrovolní pomocníci i místní spolupracovníci, mezi nimiž jsem našel přátele. Kolem se pak tlačí velký zá-stup navzájem koketujících animátorů a animátorek, skálověrných babiček z farnosti, bujných cikánských kluků ve fotbalových dresech, dětí z dětského domova se svými školními sešity, chovanců našeho internátu i dospělých odchovanců někdejší oratoře.

Všichni pro mě mají své jméno, svou tvář, svůj význam. A tato mozaika je jedním z nejvzácnějších pokladů mého srdce.

ex-dobrovolník Vojtěch

- Objednejte si

Zpravodaj Salesiáni v Bulharsku je možné objednat na adrese zpravodajbg@gmail.com, nebo stáhnout na www.bulharsko.sdb.cz.

Vydávají: Saleziáni na Don Bosko Bulgaria, Zahari Kniazevski 71, 6000 Stará Zagora. tel.: 00359 431 62115, 0885 453 614. sdbsz@mail.bg. č. ú.: 16844021/0100, v.s. 29.

Připravují: Lenka Jelínková a Petr Kalas, SDB.

Uzávěrka je vždy 28. dne v měsíci; v případě měsíce února, pakliže není přestupný rok, 26. Děkujeme za pochopení. Příspěvky pište na zpravodajbg@gmail.com.

Více informací naleznete na www.bulharsko.sdb.cz a www.sadba.org.