BULHARSKO - Filip Hanzelka poosmé z Kazanlaku

Zdravím z Bulharska po prožitém májovém měsíci.

Začali jsme ho (pokud přeskočím velikonoce, o kterých jsem psal už minule) čtyřnásobnou oslavou svátku otce Jiřího a Jaroslava a narozenin otce Antonína a Isuse (našeho středoškoláka).

Hned potom jsme měli vzácnou návštěvu francouzských skautů ze Savojských Alp, kteří tu jezdí pravidelně s kamiónem. Vozí tu pomoci v podobě skladovatelného jídla, oblečení, lékařského materiálu (chodítek, berlí, postelí, židlí, lavic apod.) Předpokládal jsem ale, že přijede klasická skupina skautů s vedoucími, a místo toho přijelo pár (téměř) důchodců, vyjma jednoho asi třicetiletého mladíka. To co tu vyložili z kamiónu, se bude pracně rozdávat ještě dlouhou dobu, ale pomůže to spoustě lidem. Mimochodem se byli podívat ve starozagorské romské machale a zajímali se i o salesiánský projekt centra se školou a kostelem. Vypadá to tedy, že by ho mohli i materiálně podpořit. Mimochodem tu byli i o vánocích se zábavným programem pro děti, to jsem ale propásl.

Ovšem hlavní květnovou událostí (hned po velikonocích) byly v sobotu 18.5. věčné sliby Donbora Jyrwy – našeho salesiánského misionáře z Indie, který se tím stal salesiánem na věčné časy. S ním skládali časné sliby Suresh Ekka (taky Ind) a Jaroslav Růžička z Karviné, kteří si to můžou ještě rozmyslet J. K této příležitosti, jsme tu uvítali delegaci z ČR - provinciála Petra Vaculíka, Petra Cvrkala a Jaroslava Vracovského, který všechno pěkně zdokumentoval. Mimo to nechyběl ani papežský nuncius - velký příznivec salesiánů, který se účastní každé větší salesiánské slavnosti v Bulharsku.

Aby toho nebylo málo, přijeli i různí zástupci řeholních řádů a účastnily se i naše romské děti, které měly s dobrovolnicemi připravený hudebně zábavný program.

Po vydatném občerstvení se všichni bavili zpěvem, tancem a různými hrami, které byly podpořeny velmi teplým slunečným počasím. Byla to památná událost, kterou si určitě zapamatuje nejen Donbor.

Romáci v tyto květnové dny nezahálejí a chodí pracovat jako sběrači třešní nebo růžových květů, ze kterých se získává olej používaný do voňavek a parfémů. Kazanlacká oblast se nazývá také Розова долина (Údolí růží), protože je pěstováním těchto květin (ve velkém) proslavená. Těmito pracemi si nádeníci můžou vydělat slušné peníze a proto ani naši kluci nechybí.

Na konci května jsme v Kazanlaku pořádali fotbalový turnaj pro vybraná družstva okolních škol. Týmů bylo pět, z čehož jeden byl poskládán především z místních zahraničních dobrovolníků. Působí tu totiž ještě jedna nezisková organizace, která zprostředkovává dobrovolnickou výpomoc pro mladé lidi z Evropy. Ti tady v Kazanlaku a jeho okolí, pomáhají zvelebovat životní prostředí. Tento rok jsou tu Italové, Poláci a Slováci. Dobrovolníci ovšem skončili poslední :( Mohli jsme se ale aspoň lépe poznat a Donbor si s Italy procvičil italštinu. Ještě bych dodal, že jedna slovenská dobrovolnice je věřící a tak k nám chodí v neděli na mši svatou.

My už se teď začínáme připravovat na tábory, a proto už byly vybrány místa, kde se budou konat. Jedno místo je v rodopských horách, asi 1000 m n. m., obklopeno lesy s pěknými výhledy. Dá se proto předpokládat, že se tam bude dětem líbit. Navíc tam nebude ani takové horko, jaké už občas zažíváme tady v nížině.

S přáním Božího požehnání se loučím a přeji, ať se vám daří.

Filip