BULHARSKO - Filip Hanzelka posílá svůj sedmý dopis z Kazanlaku

Христос возкресе!

Tak už i my tady máme na začátku května Velikonoce :) a takto se tu zdravíme. Znamená to, Ježíš vstal z mrtvých, a na to se odpovídá - наистина возкресе! – Jistě vstal! Tomu ovšem předcházela příprava v podobě čtyřicetidenní postní doby a liturgie svatého týdne, které jsou velice objemné a zaberou spoustu času, ale lépe mi pomáhají dostat se do velikonoční atmosféry. Určitě to tak působí i na ostatní věřící, kteří poctivě slaví velikonoční svátky. Od květné neděle do vzkříšení se všechny obřady a mše svaté čtou nebo zpívají z knihy, která má 530 stran. Není divu, že pak věřící stráví denně v kostele až 4 hodiny :) Jednotlivé obřady ale nezaberou více než dvě a půl hodiny. To jsou ale fakta. Důležitější je duchovní prožití, které pro mne bylo ve spojitosti s krásným teplým počasím velice působivé.

Navíc mě překvapilo i to, že jeden z našich kluků chodil na mši i přes týden. Romáci totiž většinou chodí z jejich asi 20 minut vzdálené čtvrti ve skupinách. Taky přicházejí v očekávání, že něco dostanou nebo že si zahrají hry, ale to jsme nikomu neslibovali. Když už ale přišel, tak jsem si s ním zašel na procházku.

V neděli na zmrtvýchvstání po liturgii jsme vzali s otcem Petrem Kalasem sedm našich nejhodnějších dětí na horskou procházku. Využili jsme tedy už několikadenní krásné (letní) počasí, kdy teploty dosahující 30°C.

Romáci od rána projevovali spontánně svojí radost a někteří přišli už dlouho přede mší svatou. Bylo vidět, že je to pro ně velký svátek, protože se na to i docela pěkně oblékli. Jenom doufám, že to nebylo jen tím výletem :) Otec Petr pro ně přichystal hry a občerstvení. S klukama byla sranda a až na jednu náhlou nevolnost jednoho klučiny v mikrobusu jsme si výlet i hry všichni hodně užili a budeme na ten den vzpomínat možná do konce života.

Jinak v kostele i mimo něj probíhalo všechno podobně jako u nás. Malovaly se vajíčka (které se budou jíst ještě týden), podle návodu z internetu jsem si upletl tatar (pomlázku) na holky a v pondělí vyrazil na šmigrust s heslem: ,,Za jedno jelito, jedno vejce – malované nebo zlaté“.

Pak bych ještě rád zmínil výlet do Istanbulu za Janinou kamarádkou, která tam studuje. Autem je to od nás asi jen 6 hodin cesty. Vyrazili jsme čtyři včetně Otce Petra a Dominiky. Překvapilo mne, jak je to pěkné město. Kromě rozlohy nenasvědčovalo nic, že by tam mohlo žít 15 miliónů lidí s trvalým pobytem a celkově až 20 miliónů. Byli tam vidět lidé z celého světa a člověk se tam snadno domluvil anglicky. Mimo klasické mešity tam mají i kostely různých církví. My jsme navštívili svatého Antonína, kde jsme se účastnili mše v turečtině a italštině. Věděl jsem, že Allah znamená Bůh, jen se nepřekládá. Přesto je zajímavé slyšet při mši svaté několikrát právě toto Slovo.

Když už jsme tam byli, zašli jsme si i do mešity, na proslulé turecké trhy a zajeli lodí přes Bospor do Asie. Lidi tam byli velice příjemní a vstřícní a všechno bylo krásně upravené a seřazené. Navíc nás na začátku dubna oblažovalo slunečné počasí s teplotami nad 20°C, zelené parky s rozkvetlými tulipánovými záhony a čerstvý mořský vzduch, což bylo i pro nás z Bulharska docela nevšední zážitek.

Mimo to probíhaly v Kazanlaku duchovní obnovy a setkání animátorů, při kterých se plánovaly letní tábory. Teď se ovšem těšíme na sliby našich salesiánských praktikantů Jaroslava, Sureše a Donbora, které mají 18. 5. a na které přijede spousta hostů, včetně provinciála Petra Vaculíka, dalších salesiánů z ČR. Mimo to, to budou pro Donbora už věčné sliby a to je velká událost.

Při velikonoční liturgii si tady často připomínáme, co znamená zmrtvýchvstání Kristovo těmito slovy: Kristus vstal z mrtvých, svojí smrtí zničil smrt a mrtvým daroval život. Tak nám přeji, abychom si to často připomínali.

Filip