7. přípravný víkend misijních dobrovolníků - poslední "normální"

Sedmý přípravný víkend měl speciální atmosféru, takovou svátečně-nostalgickou. Proběhl totiž pouhých několik dní po Velikonocích, a navíc to byl poslední „normální“ přípravný víkend, neboť ten další, červnový, už bude tím závěrečným, kde proběhne představení dobrovolníků a jejich slavnostní vyslání. Příprava na červnový víkend byla samozřejmě také součástí našeho programu v Ostravě. A co dalšího jsme zažili v ostravském salesiánském centru od pátku do neděle?

Tak tedy v pátek po večeři jsme se sešli na pokojích a v malých skupinkách jsme si my, budoucí dobrovolníci, povídali s ex-dobrovolníky o vztazích. Jak se mohou vyvíjet vztahy mezi dobrovolníkem v zahraničí a jeho rodinou, přáteli, partnerem či partnerkou, kteří zůstávají zde v České republice? Jak často bychom měli volat / psát domů rodičům? Je posílání esemesek vždy spolehlivé? A jaká je úloha patrona? Tyto a další otázky jsme diskutovali a rozebírali. Pak proběhla mše, během níž jsme si nafoukli barevné balonky a přivázali je na obrovský fíkus v místní kapli. Po mši jsme si pak v jídelně povídali ještě dlouho do noci.

V sobotu dopoledne nás čekal blok přednášek o dvou evropských zemích, kde pomáhaly dobrovolnice Lenka a Markéta. Ačkoliv německé Bavorsko a slovenské Košice jsou od sebe pouhých 9 hodin cesty autem, způsob života je na těchto místech občas velmi odlišný. Zatímco Lenčina prezentace se skládala z fotografií typu „užíváme si kanoistiku na jezeře, povídáme si v klubovně za svitu svíček“ atp., zážitky dobrovolnice Markéty – to byla úplně jiná káva. A dost silná. Sídliště Luník IX by snesl i srovnání s indickými slumy. Markéta tam působila sedm měsíců a pro mě je rozhodně hrdinkou.

Lenka si pro nás připravila jednu hru, kterou občas hrávala s dětmi v Německu. Cílem hry bylo postupně se přemístit ode dveří přes chodbu ke schodům. Mohli jsme ovšem šlapat pouze na papíry, na nichž byly napsány názvy věcí, které v životě považujeme za důležité. Pokud jsme stoupli vedle, mohla nám Lenka papír vzít a s ním jsme tak přišli i o tu „věc“, jež na něm byla napsána. Během hry jsme takto přišli o „přátelství“.

Před obědem jsme ještě stihli absolvovat poměrně zajímavou a podnětnou přednášku o globální rozvojové problematice. Odpoledne nás čekal seminář na téma „Jak psát dopisy?“, kde jsme získali několik rad a tipů, co a jak psát a čeho se raději vyvarovat. Poté následovalo připravování Aksanti – slavnostního vyslání, které proběhne v Praze-Kobylisích dne 18. června.

Po výborné večeři jsme psali závěrečný souhrnný test znalostí nabytých během kurzu Cagliero a pak jsme se sešli v kapli. Tentokrát se mše zúčastnili i místní mladí animátoři, kteří nám zahráli a zazpívali a nakonec i sehráli scénku o tom, jak důležitá je víra a poznání Ježíše Krista.

Závěr večera byl velmi příjemný – v jídelně jsme společně oslavili narozeniny jednoho z našich ex-dobrovolníků.

V neděli po snídani jsme se sešli, abychom probrali výsledky včerejšího testu, a také kvůli hodnocení víkendu. Následovala mše svatá v místním kostele, pak už jen úklid, balení věcí, oběd a odjezd. Snad i trochu s nádechem nostalgie, neboť jsme si byli vědomi, že toto byl v podstatě poslední „klasický“ přípravný víkend. Teď se téměř dva měsíce neuvidíme, budeme mít všichni spoustu zařizování.

Takže na shledanou v červnu na Aksanti v Kobylisích!

Kamila Dušková

Zdroj: www.adopcenablizko.cz